ZEMŘÍT DOMA
5. 10. 2023 3 minuty čtení
Od doby, co babička odešla do důchodu její energie postupně vyprchávala. Poslední rok byla už jen upoutána na lůžku.
Vždycky když jsem ji šel v Třebíči navštívit, tak jsem se v duchu loučil, protože jsem věděl, že to může být naposledy co babičku uvidím.
Že je konec blízko bylo jasné i v rámci zvyšující se frekvence nutnosti hospitalizací. Poprvé dostala plicní embolii, po třech měsících i zápal plic a poté za další měsíc močovou infekci.
Lékaři na interně jí z toho vždycky nějak dostali. Celkové zdraví se jí však nikdy nezlepšilo. Naopak.
Po každé hospitalizaci se babička méně a méně usmívala a po té poslední nás už poznávala už jen velmi výjimečně.
Toto zhoršování stavu po každé hospitalizaci u geriatrických pacientů je jeden z běžných fenoménů, se kterým se setkávám denně ve své práci.
“Maminko, nevolej už tentokrát rychlou.” shodli jsme se sestrou.
Mamka, která nesla na svých bedrech celé chřadnutí babičky a také veškeré zařizování a samotnou péči o ni, souhlasila.
Netrvalo ani měsíc a babiččin stav se začal zase postupně zhoršovat. Přestala jíst a zhoršoval se i stav vědomí. Další infekce.
Přijel jsem ten den večer. Stihl jsem babičce říct ještě posledních pár slov předtím, než přestala vnímat úplně.
V pokoji, kde nám četla pohádky jsem si mohl kleknout a držet ji za ruku. Pobrečet si. Poděkovat za to úžasné dětství naplněné láskou. Za ty ranní procházky v orosené trávě u rybníku Sykovec a Medlov. Za výlety do Dluhoští. Za káď naplněnou teplou vodou. Za malování na skleník.Za to, že ve mě vždycky věřila a neměla o mě nikdy žádných pochyb…
Podle mamky se i naposledy usmála.
V rodině proběhla opět debata ohledně dalšího postupu, taťka preferoval, aby se zavolala 155. Bál se, že se trápí.
Mamka s babičkou strávila večer a nakonec ráno zavolala domácí hospic.
Přijeli asi do hodiny, vybavení oxygenátorem, opiátovými náplastmi, injekcemi a diuretiky. Vše jí podali. Stejně bych to udělal i v nemocnici.
Babička odešla nedlouho po poledni. Nestihl jsem přijet.
Zachraňoval jsem cizí životy.
Pieta tím však neskončila.
Přijel jsem pár minut poté, co sestřička z domácího hospice pomohla mamce a sestře babičku naposledy umýt a převléknout ji.
Lékařka z hospice vypsala mně tolik známý “List o prohlídce zemřelého”, část pro pohřební službu nám nechali.
Se vším nám tedy pomohli.
Bylo to ještě dalších pár hodin, než jsme zavolali pohřební službu.
Měli jsme spoustu času říct poslední sbohem.
Zpět na všechny články