PRVNÍ POMOC V BETONÁRNĚ
20. 10. 2024 2 minuty čtení
“Proč zrovna v sezóně.” vítá mě jeden z účastníků školení.
“Dneska jsme měli dovážet do velké logistické haly a nemáme na to prostor. To je zase výmysl, když máme velké zakázky.” dodává.
Na tuhé začátky jsem však ve výrobních firmách zvyklý. Očekávání od kurzu první pomoci bývají minimální. Pravděpodobně jste si nějaké takové školení zažili. Teorie na 2 hodiny a pak možná chvilku nácvik na figuríně. Tohle je však kurz od nás a navíc s lékařem. Čekají nás workshopy, simulované situace a historky z urgentu.
Když se ještě před začátkem kurzu ptám do pléna, jestli už někdo resuscitoval, přihlásí se hnedka zmiňovaný pán.
“Chlap srazil autem jednu mladou slečnu, já jel zrovna kolem. Řidič byl úplně zkoprnělý. Tak jsem zavolal 155 a postupoval podle toho, co mi řekli. Nedýchala, tak jsem zaklonil hlavu a chvilu stlačoval hrudník. Než dojela záchranka, tak se rozdýchala.” popisuje nám příhodu pán ve věku mého otce a mně je jasné, že tu v místnosti máme minimálně jednoho hrdinu.
Další historky z běžného života následují.
“Mrtvici to znám. Když měl děda pokleslý koutek a nemohl mluvit, tak jsme zavolali rychlou. Doktorka se ho pak ptala, jestli udělá špetku jako při solení nebo ať zapíská. Nezvládl ani jedno.” říká další kolega.
Nestačím se divit, protože prakticky celý kurz bych mohl vlastně složit jen z jejich vyprávění. Kam se hrabe můj urgent.
“Infarkt měl můj otec před 25 lety. 20 let po něm ještě žil.” říká další účastník a mně je jasné, že těch dalších 20 let mu přidal právě syn díky jeho rychlé reakci.
“Po obědě ho začalo bolet na hrudi a vystřelovalo mu to ramene. Tak jsem ho nabral a zavezl do Kyjova. Zde diagnostikovali infarkt a lifrovali ho do Brna.” pokračuje.
Poslední historka je zase ohledně cukrovky.
“ To jsem takhle jednou viděl souseda Pepu, jak se motá na zahradě jako vožralej a mluví si pro sebe nějaký nesmysly. Tak jsem zavolal jeho ženě a ta mu přinesla džus a pak byl hnedka dobrej.” říká další účastník.
Na konci kurzu nám s kolegou medikem Lukášem všichni tleskají. My tleskáme taky jejich “všednímu” hrdinství.
