Nemoc z líbání

3 minuty čtení

“Pane doktore, na angínu se dává klasický penicilin, že jo?” ptá se mě zdravotní sestra Vít v nedělní službě.

Víťa dokončuje bakaláře a hodlá se věnovat sesterské intenzivní medicíně se zaměřením na anesteziologii. Bývá hodně zvědavý a vždycky chce znát i teoretický podklad nemocí pacientů, které má v péči.

Tento přístup sestry se mi moc zamlouvá.

“Je to tak, dáte 1,5 MIU fenoxymethylpenicilinu 3x denně.” odpovídám.

“Díky moc, moje přítelkyně ji má od pátku, zítra si musí zajít k praktikovi.” referuje mi opět Víťa.

“Ať vám pošle fotku, toho co má v krku a já na to mrknu.” 

Měl jsem prostor, vizita hotová a nepřijela mi ještě žádná sanitka. Navíc si vždycky říkám, že zdravotníci  ve státním sektoru a jejich rodiny si za ten socík s tabulkovými platy zaslouží aspoň super dostupnou lékařskou péči.

Zachvíli přichází Víťa a ukazuje mi fotku jejího krku.

“Jejej, tak ať raději dojde.” přes obě mandle vidím povlaky. 

Není to typický obraz streptokokové angíny. Budeme potřebovat vzít krev.

Mezitím odebírám anamnézu od pacientky:

“ Od čtvrtka mám vysoké horečky až 39°C, bolí mě v krku a mám nateklé uzliny.”

Při fyzikálním vyšetření hmatám jen zvětšené uzliny na krku.

Nic, neobvyklého.

 V laboratořích už je to ale úplně něco jiného.

První mám výsledek krevního obrazu.

Masivní lymfocytóza. 

Biochemické vyšetření pak už jen potvrzuje moji podezření.

Poškození jaterního parenchymu a elevace LD s nízkým CRP.

Infekční mononukleóza způsobena virem EBV.

 

? Léčba spočívá v podávání léků proti horečce-

nesteroidních antiflogistik (Ibalgin apod.) a zvýšený příjem tekutin, vyjímečně se pak uvažuje o léčbě kortikoidy.

Kdysi se doporučovala tvrdá dieta s omezením živočišných tuků kvůli jaternímu poškození. Toto již naštěstí neplatí. Vyhýbejte se však smaženému a zařaďte do jídelníčku vývary.

 

Nejobávanější komplikací mononukleózy je ruptura sleziny při jejím zduření v rámci imunitní reakce. Postihuje však jen 1 pacienta z 1000.

 

Mnohem pravidelnějším problémem u mononukleózy je nasazení aminipenicilinových antibiotik (např. Duomox, Amoksiklav). Proto koneckonců ATB nenasazuji naslepo bez vyšetření CRP. Spousta lékařů však vidí zánět mandlí a automaticky nasadí ATB.

Konkrétně tato ATB však způsobí v kombinaci s virovým onemocněním celotělovou vyrážku.

Pacient si pak odnese cejch alergie na penicilinová antibiotika na celý život, aniž by to byla skutečnost. 

 

Virus Epstein-Barrové perzistuje po nákaze v B lymfocytech a je přímo asociován se vznikem některých lymfomů nebo nasopharyngeálního karcinomu. Zajímavý je také vliv na Alzheimerovu chorobu, Parkinsona nebo demenci.



Zpět na všechny články