NEJSME SxÁČI
14. 11. 2023 2 minuty čtení
Snad se na mě nebudete zlobit, že jsem nikdy moc nechápal vzletné vize některých korporací a jakým způsobem se mají propisovat do firemních kultur všech poboček v různých zemích.
Obzvláště ty vize vytvořené manažery v zámoří.
Já potřebuju něco prostšího.
Jsem totiž dělník. Dělník medicíny.
A náš zástupce primáře nám tu přesně takové heslo vymyslel. Pověsil ho také na nejlepší místo v pracovně. Pod skórovací systém performance statu, který musím zapsat do systému u přijetí každého pacienta na oddělení.
Nelze jej minout.
Stejně jako neminete text písně pornofolkového zpěváka Záviše nad pisoárem na veřejné toaletě.
A motto je tu pro mě vždy když:
?⚕️mám jít vyšetřit a zaléčit pacienta, u kterého nacházím stolici i na ušním lalůčku. Vím totiž, že pach směsi krve, moči a stolice budu cítit ještě dva dny i přes nasazený respirátor.
?⚕️po mě pacient se schizofrenií hází skleničky a chce ze mě v mánii vytřískat duši
?⚕️mi pacientka vyhrožuje, že na mě pošle celou svoji rodinu, protože jsem jí nenašel infarkt. A početná rodina čeká v čekárně.
?⚕️jsou 2 hodiny ráno a mám chuť udělat jen příjmovou zprávu a nezamyslet se nad differenciální diagnostikou a plánem léčby
?⚕️na urgent dojde pacient, kterého odmítli ve třech dnech ve třech různých nemocnicích, ale vy přitom vidíte růst jaterních testů spějících k jaternímu selhání.
?⚕️propouštíte pacienta a chcete další došetření hodit na praktika.
?⚕️za asistence policie vyšetřujete pacienta se 3,5 promilema, který na každý dotaz odpovídá na akorát sprostou nadávkou
Musím to nechat pěkně zarámovat.
A přihodit k tomu nemocniční vizuál.
