ŽLUŤÁK

Jestli je v Brně nějaký komplex budov, kterým jsem měl tendenci se vyhýbat, byl to Žluťák.

Ze zkoušky z onkologie za studí jsem vyloženě prchal, i když dopadla na výbornou.

Když jsme chodili s Evkou na procházky Masarykovou čtvrtí, před nejvyšším bodem jsme to vždycky otočili.

Strávili jsme tu se sestrou pubertu, když se mamka úspěšně léčila z rakoviny prsu.

Naši pubertu to mimochodem vyléčilo také.

Žádnému rodiči tuto metodu však doporučit nemohu.

Pamatuji si na slunečné dny, kdy to kolem Žluťáku bylo obsypáno pampeliškama. Mamka ležela v rohovém pokoji pavilonu naproti hlavnímu vchodu.

Měla febrilní neutropenii. Chema jí kromě nádoru ničila i imunitní systém. Její tělo se nemohlo bránit ani bakteriím, které měla přirozeně na kůži a sliznicích. Byla celá oteklá při sepsi-otravě krve. 

Poprvé jsem měl na sobě respirátor. Tehdy to ještě nebylo tolik in. Nemohl jsem ji obejmout ani dát pusu. Mohl bych ji totiž něčím nakazit.

 

Žluťáku se však už roky nevyhýbám. Naopak, chodím sem na pravidelné servisní prohlídky. A ke konci minulého roku jsem tu byl i na stáži.

Na jejím konci jsem byl v ambulanci pro nádory trávicího systému.

Ze všech stáží si také odnáším to úplně nejdůležitější.

Kromě nových znalostí samozřejmě.

Nové přátele a známé.

V tomhle případě networking zachraňuje životy.

Koneckonců už jsem se o tom několikrát přesvědčil.

Ten den měla svoji ambulanci nejúžasnější a nejpracovitější paní doktorka. Tentokrát jsem se však ani nemusel ptát na číslo: “Pane doktore, kdybyste měl něco pro mě, dejte mi rovnou vědět.”

 

Že jí budu muset volat ani ne jeden měsíc od skončení stáže kvůli jednomu z nejbližších, jsem si úplně nepředstavoval.

NA SLOVÍČKO S DOKTOREM NA A11

Hypertenze.
Toto slovo velmi důvěrně znám již od svého mládí. Začalo to jako bolesti hlavy.
Aspoň jedenkrát za týden. Nemohl jsem se na nic soustředit a nechtěl jsem do školy. Paralen nezabíral.
Po diagnostice od dětského kardiologa jsem se začal léčit.
U mě jasná genetika, rodinná zátěž, dokonce u obou rodin.

Vy takové „štěstí“ mít nemusíte.
Hypertenze totiž většinou nemá žádné příznaky.
Nebolí.
A tak jejím prvním příznakem může být až infarkt, cévní mozková příhoda, demence nebo poškození ledvin.

To vše vás čeká pokud ji nebudete léčit.
Jako pacient a zároveň internista o tom něco vím.
Léčím ji denně.
Léčím se denně.

A tak jsem přijal pozvání od Marcela Houžvy do jeho pořadu Na slovíčko s Doktorem.
Tentokrát o hypertenzi.

 

PRVNÍ POMOC S LÉKAŘEM

Čeká mě velmi intenzivní týden. Dnes a v neděli mám službu. Trochu se tak těším na pondělí, až to budu mít za sebou.

Na další týden se však těším i z jiného důvodu.

Mám naplánované dva kurzy první pomoci pro nezdravotníky, které učím přímo já. Od promoce jsem prakticky učil jen pro zdravotnická střediska a kurzy pro veřejnost jsem přenechal našim lektorům medikům.

Od nového roku jsem se však k tomu vrátil a můžeme se potkávat i na našich kurzech první pomoci u dospělých s lékařem.

👨‍⚕️ Nejbližší termín mám 13.3. mám zde poslední 3 volná místa.

Přihlásit se můžete zde: https://www.ucimeprvnipomoc.cz/kurz-prvni-pomoci-s-lekarem-2/

 

No a další kurz mám hnedka v pátek, na setkání klubu #Stotisícovka.

🏥 Resuscitace, defibrilátor a Heimlichův manéver. 

 

Fotka je ze včerejšího kurzu pro Centrum nukleární medicíny, kde už druhým rokem učím, jak zvládat akutní stavy. Z kurzů u nich mám obzvlášť velkou radost, protože spolupracujeme v rámci diagnostiky plicní embolie. Pro pacienty se zhoršenými ledvinnými funkcemi není CT s kontrastní látkou úplně vhodné a právě proto zde nastupuje nukleární medicína. Oni nám také na oplátku volají, když nějakou plicní embolii u nich objeví ohledně hospitalizace pacienta. (Pokračování textu…)

REKAPITULACE NA SKLONU ŽIVOTA


“Pane doktore, měl jsem krásný život. Minulý rok jsem ještě lozil po Tatrách. Moc rád bych tam ještě jel s pravnučkou. Podívejte se na ni. Je celá maminka. Pro ni bych tu ještě chvíli chtěl být.” ukazuje mi při tom obrázek, který má pořád na stole.

Po příjmu jsem mu každý den zvedal kyslíkovou podporu o 5-10 l. Nakonec jsme skončili na 60l vysokoprůtokého kyslíku a ještě dalších 20 l kyslíku maskou. Více už nešlo. Byl podzim 2020 a on byl velmi vitální osmdesátník.

Na pacienta jsem si vzpomněl po konverzaci s mým kolegou, mentorem, vzorem, velkou osobností české medicíny a hlavně přítelem.

Jeho čas s námi se bohužel krátí. 

“ Honzo, nejhezčí chvíle jsem zažil, když jsem se vracel z práce a ke dveřím hnedka přiběhly moje děti s rozzářenýma očima. Volaly na mě tatínku, tatínku.”

Rodiče lékaři to nemají moc jednoduché. Ze svého dětství si hlavně vzpomínám na chvíle s prarodiči a prababičkou. Taťka byl hodně v práci a na službách, mamka si dodělávala atestaci. Změna přišla až jejich odchodem do soukromé ambulance.

“Stejně jako ty, ani já jsem nevěděl jak z toho ven. Po odpoledních jsem chodil dělat soukromé lékařské prohlídky. O víkendech jsem zase sloužil, aby žena mohla zůstat s dětmi doma. V Americe je koneckonců stejně drsná situace pro začínající lékaře jako tady.” pokračoval můj mentor.

Podobných rozhovorů před koncem jsem již měl s pacienty nejméně desítky. Nikdy předtím jsem jim nevěnoval větší pozornost. Bral jsem to jako součást práce, kterou musím striktně oddělit od osobního života.

Rozhovor s kolegou mě však silně zasáhl.

Z desítek rekapitulací o životě jsem slyšel lítosti nad tím, že člověk nebyl více v práci přesně…

 

0x.

 

Šéf, kolegové…nikdo z nich si koneckonců vaše přesčasy pamatovat nebude. 

Kdo na ně nikdy nezapomene budou vaše děti.

 

Minulý týden jsme vyrazili jen s Agátkou lyžovat na Martinské hole. Svoje lyže jsem ani nevytáhl z auta.

Byla to ta nejhezčí dovolená, kterou jsem kdy zažil.

 

“Tatínku, tatínku já jedůůůů..”

PRVNÍ POMOCI NA A11

Mám tu nejkrásnější práci na světě.
Denně totiž zachraňuji životy na urgentním příjmu, JIP nebo lůžkovém oddělení.

A ve volném čase mám ještě jednoho krásného koníčka.
V rámci Učíme první pomoc učím jak někomu můžete zachránit život i vy.

…třeba když pojedete na víkend na chatu a uvidíte auto v příkopu. Řidič však nedýchá.

nebo

…když půjdete doprovodit dědu do banky a před vámi auto srazí chlapečka, který se vysmekl otci a vběhl do cesty.

To jsou moje dva příběhy s první pomocí nezávisle na mém povolání lékaře.
O nich jsem se také mohl zmínit v rámci pořadu Na slovíčko s doktorem.

Pokud chcete také vědět:
👨‍⚕️Jaký je hlavní rozdíl mezi resuscitací dětí a dospělých.
👨‍⚕️K čemu jsou dobré defibrilátory AED.

Podívejte se na pořad Na slovíčko s doktorem na A11. Odkaz zde

.

BING LÉČÍ

BING LÉČÍ

 

“Já snad mám vidiny” říkal jsem si, když jsem procházel kolem izolačního pokoje. Bylo jen na chvíli pootevřeno, když šla sestřička doplnit vodu do zvlhčovače k centrálnímu kyslíku u pacientek.

Ale přesto jsem zahlédl známou kombinaci barev na černém plyšákovi s dlouhýma ušima.

Tuto postavičku vídávám téměř každý večer. Musel jsem na toho plyšáka jít zeptat.

Pacientka měla virovou infekci. Ne však ledajakou rýmečku, ale tu pravou plnotučnou virózu s velkým V. Ta co dovádí někdy i úplně zdravé lidi do nemocnice, minimálně na vyšetřeni.

U seniorů může vést k zápalu plic a někdy dokonce i bakteriální superinfekci, kdy na tuto virovou infekci nasedne bakterie. 

 

U pacientky se jednalo právě o tento případ.

“Začalo to jako běžná rýma s kašlem a teplotama. Na konci týdne se mi však stav zhoršil. Objevily se vysoké horečky a tentokrát i problémy s dýchaním. Nakonec jsem si zavolala rychlou.” říká mi pacientka.

Kolega po rentgenu hrudníku, antigenním testu a vyšetření CRP věděl hnedka diagnózu.

Bronchopneumonie v terénu infekce virem Chřipky A.

Nasadil antibiotika kyslík a podpůrnou léčbu.

“Binga mi poslala vnučka. Říkala, že mi králíček dá náplast a tím mě uzdraví, stejně jako Coco.” říká mi pacientka a já si přesně vybavuji, který díl měla vnučka na mysli. Bing náplasti.

Na pacientském stolku si všímám zarámované fotky vnučky.

Musí být stejně stará jako moje Agátka.

 

Pacientka za dva dny odešla po svých domů.

Jsem přesvědčený, že my jsme se na tom uzdravení podíleli jen v té menší míře.

KONCENTROVANÝ STRACH

“Pane doktore, rychle přijďte na ambulanci, mám tu mladou slečnu a vypadá to dost vážně!” volá mi sestřička z ambulance. 

Před pár minutami jsem dokončil příjem pacientky se srdečním selhání a chtěl jsem si zkusit ještě na chvíli zavřít oči. 

Jsou 4 hodiny ráno a já jsem se zastavil jen na hodinu.

Příští službu to bude určitě jiné…

Když vcházím do dveří slyším jen: “Nmž …hhhh…dýcht! Pmoc!”

Sestřička má na pacientce nasazené saturační čidlo, kde vidím hodnotu saturace krve kyslíkem 100% s tepovou frekvencí 110/min.

Pacientka, aniž bych se stihl na cokoliv zeptat, pokračuje: “Mm úplně sevřen krk!”

Její ruce se stáčí k hrudníku a ruce s prsty tvoří nepřirozenou miskovitou formaci. Všimám si ztuhlé šíje a pokřiveného bolestivého výrazu ve tváři.

Tuto situaci nepopisují v žádné učebnici akutní medicíny. 

Jakoby nestála ani za zmínku. 

Přitom u žádného jiného stavu jsem nezažil tak intenzivní strach pacienta o svůj život. 

Ani při plicním edému.

Poprvé jsem ho viděl u mladého kolegy chirurga, kterému jsem málem píchl adrenalin, protože jsem si myslel, že má závažnou alergickou reakci – anafylaxi.

Pacientce podávám sáček, který běžně používáme na zvracení: “Volně do něj dýchejte, zachviličku to přestane.”

Zkušená sestřička už pochopila o jaký problém se jedná a už se mně jen ptá:  “1,5 mg nebo 3 mg?”

“Zkusíme ten menší a uvidíme.” odpovídám.

Slečna si zapíjí růžovou tabletku a nadále dýchá do pytlíku.

 

Po pár minutách se již můžeme úplně normálně bavit.

“Pane doktore, děkuji moc, ten lék mi strašně pomohl, sevření v krku se úplně uvolnilo.” říká mi pacientka.

“Chtěl bych se vás zeptat, byla jste v poslední době v nějaké stresové situaci?” ptám se.

“Právě že vůbec, mám teďka absolutní nejvíc životní chill. Hraju hodně s kamarády na počítači a téměř nemusím nic dělat.” odpovídá mi.

“Říkala jste, že ještě studujete.” neopouští mě zvědavost a chci se tomu dostat na kloub.

“No to mám právě teďka trochu přerušené a čekám na zařazení k jinému útvaru, protože jsem si něco udělala s kolenem a nedala jsem fyzické testy.”

Ještě ze školy si matně vzpomínám na žebříček stresových událostí pacienta a tyto obě události jsou jistě v TOP 10. S touto skutečností ji ještě seznamuji.

Avšak po chvíli mě volají sestry z oddělení, že pacient zde má tachykardii 200/min.

Do zprávy rychle píšu, že je možné vyhledat pomoc psychologa.

 

Jednalo se o panickou ataku.



SICHRHAJSKA V JAZYKU

“Babi, děda mi říkal, že si jednou zachránila život řemeslníkovi, který spadl z lešení.” ptal jsem se ještě za studií své babičky, dětské lékařky.

“Ano, bylo to ještě na Družstevní, šla jsem z práce, když přímo přede mě spadl na zem pán, co dělal fasádu.” odpověděla mi babička.

“Zrovna se učím na zkoušku z první pomoci, jak se to tehdy dělalo?” zajímala mě jedna konkrétní věc.

“ Druhý řemeslník, běžel někam zavolat sanitku tehdy byly ještě pod nemocnicí. Pán strašně chrčel, a tak jsem mu vytáhla jazyk z pusy a…

přišpendlila jsem mu ho sichrhajskou k dolnímu rtu.

“ odpověděla mi babička.

“A nekrvácelo to?” zeptal jsem se opatrně, i když jsem odpověď čekal.

“Krvácelo to, musela jsem ho pak dát do stabilizované polohy a zaklonit mírně hlavu. Teprve poté přestal chrčet a krev mu vytékala volně z úst.

 

Sichrhajska naštěstí do první pomoci už dávno nepatří. 

Dýchací cesty a “zapadlý” jazyk zprůchodníte prostým záklonem hlavy.

V našich kurzech první pomoci si to vyzkoušíte nanečisto.

A až půjde jednou o život, postupy si rychle vybavíte.

TOP LÉKAŘI ČESKA

Minulý týden vydal Forbes svůj každoroční žebříček nejlepších lékařů Česka. Tolik úžasných osobností, které lékařskému stavu dělají velkou čest a jsou vzory pro spoustu mladých lékařů.

Osobně mi však v něm pár lidí chybí. Nikdy o těch lékařích neuslyšíte. Nepracují s drahými přístroji, ani s centrovými léky. Přesto vyléčí většinu vašich neduh za zlomek výdajů.

A snad někdy i to nejdůležitější. Pohladí na duši.

Nepochybuji, že i profesoři z žebříčku by souhlasili s mým výběrem archetypů.

👨‍⚕️ Praktický lékař z vesnice ze Sudet, kde nemocnice je daleko a doktor se musí spolehnout jen sám na sebe.

👨‍⚕️ Dětská lékařka, která má ráda děti a má pochopení i pro rodiče.

👨‍⚕️ Primář na okresní interně, který o tu pozici nikdy nestál, ale nakonec to kvůli kolegům vzal.

👨‍⚕️ Paliatr, jehož pacient se v závěru života nedostane do nemocnice.

👨‍⚕️ Chirurg, který mezi slepákem, žlučníkem a kýlou převazuje rány těm nejnuznějším bytostem.

👨‍⚕️ Neurolog, který pacientovi pro bolesti zad naordinuje fyzioterapii místo Ibalginu.

👨‍⚕️ Geriatr, který u vaší babičky škrtne těch osm prášků, které dostala od různých specialistů.

👨‍⚕️ Mladý lékař po škole, jehož roční zúčtování ukazuje 1240 přesčasových hodin.

ŠESTÁ DĚTSKÁ NEMOC

Po čtyřech dnech horeček, s maximem 40,5°C ve třetím dni, se Adámkovi konečně objevila vyrážka.

Teď už jsme si konečně oddechli.

Vyrážka je s maximem na trupu. Tedy uzavíráme diagnózu jako Šestou dětskou nemoc.

Rozdíl mezi Pátou a Šestou dětskou nemocí je v příznacích:

 

U Páté dětské nemoci se objevuje rýma a kašel ❌ u Šesté nemoci tento příznak chybí.

U Páté dětské nemoci se objevuje typická vyrážka na tváři ve tvaru motýlích křídel na tváři (angličané na to mají výraz slapped cheek) ❌ u Šesté dětské nemoci je vyrážka s maximem na trupu a proximálních části končetin.

U Páté dětské nemoci může vyrážka svědit (léčí se antihistaminiky) ❌ u Šesté dětské nemoci vyrážka nesvědí.

 

P.S. Lékařky a lékaři, na rodičovské nebo mateřské dovolené, kteří mají zapsaný obor pediatrie si mohou započíst tři měsíce z tohoto období do odborné praxe. Je to jakoby čtvrt roku strávili v nemocnici.

P.P.S. Nemocní jsme teď pro změnu my s Evkou, dětské nemoci to nebudou.