Alfa predátor
9. 10. 2022 2 minuty čtení
Čtvrteční služby mám nejraději, protože mě pak po 24h v práci čeká takový malý prodloužený víkend.
Dominik chtěl tentokrát na ambulanci, tak já si beru na starosti 56 pacientů na oddělení. Na oddělení to bývá pohodovější, většina problému se vyřeší za dopoledne. Dnes to určitě nebude jinak.
Převzal jsem už pacienty z interny A i B a mířím na oddělení C.
“Tak co pro mě máte?” ptám se kolegyň.
Mirka mi popisuje stav jednoho z pacientů: “Na 10/2 je pacient s meta postižením jater, plic a mozku, nastavila jsem terapii bolesti, tak prosím tě DNR.”
Míša pro mě nic nemá, nestihla však ještě příjmout jednu pacientku.
“To je ta jak nám ji referovali na sedánku, co má to ledvinné selhání?” ptám se Míši.
Odkývala mi to a nabídl jsem se, že jí s tím pomůžu.
Překladová zpráva má 20 stran. To je rozhodně špatné znamení.
Dočítám se, že pacientka byla na dovolené na jihu Itálie, kde nešťastně spadla a zlomila si kosti v lýtku. Na místě jí to zoperovali a repatriovali ji zpět do ČR, kde se rána doléčovala na chirurgii. Hospitalizace následně komplikována močovou infekcí…
Mezitím se dívám, která antibiotika už použili.
Začíná to být zajímavé.
Amoksiklav, meropenem a kolistin.
Vše bez efektu.
Na další straně jsou kultivace bakterií.
“Co to sakra je?” výsledek zaskočil i mě.
Bakterie v její moči byla totiž rezistentní na VŠECHNA testovaná antibiotika. Pacientka si ji dovezla z italské nemocnice.
Rovnou volám primáři, že tu máme problém.
Pacientka naštěstí byla sama na pokoji, tak jsme jí hned izolovali a vytáhli opět obleky po COVIDu.
Kdyby se Raoultella rozšířila po našem oddělení, bylo by to tak na zbourání pavilonu.
Měl jsem jediný nápad. Zahájit hydrataci IV roztoky a vysadit antibiotika, abychom tomu monstru akorát nevyhubili všechny konkurenty.
Večer jsem naši situaci řešil s kolegy z infekčního ve fakultce. Nedávali pacientce moc velkou naději.
Jirkovi jsem pak ráno pacientku předal. Souhlasil s vysazením antibiotik a trochu sarkasticky poznamenal : “Mohli bychom pacientku naočkovat naši polyrezistentní ESBL Klebsiellou, ať se tam pobijou.”
Za 14 dní jsem si opět s Jirkou střídal službu: “Pacientka uzdravena, dokončíme ATB a domů.”
Do jejích močových cest opravdu nasedla naše nemocniční Klebsiella. Jirka vydržel s nervy a pravidelně posílal moč na kultivace.
Jakmile viděl, že po Raoultelle nejsou ani stopy a v moči je už jen Klebsiella, nasadil meropenem. Po týdnu antibiotik bylo pak po obou bakteriích.
Titul alfa predátor v tomhle případě vyhrála naše Klebsiella pneumoniae ESBL.
Zpět na všechny články