29. 8. 2024 3 minuty čtení
Do hospody jsme s klukama začali chodit v 16.
Ze začátku měsíce tvrdý. Jak jsme se blížili k polovině měsíce a my propili všechny peníze z brigád, tak jsme přesedlali na pivo.
Vysoká škola, to stejné v bleděmodrém.
Postupně mě přestal chutnat tvrdý a pil jsem jen pivo. Když jsem začal pracovat, tak jsem si málokdy dal v hospodě víc než tři najednou. Za to jsem ho pil pravidelně. Na pivo byl vždycky prostor.
Špatná služba, dám si k večeři pivo.
Dobrá služba, to oslavím pivem k večeři.
Dneska jsem makal na kole, to chce pivo.
Na návštěvě jsem si dal samozřejmě pivo.
Teď mám prostě chuť, tak pivo.
Poslední opici jsem měl na Silvestra přelom roku 22/23.
Následující ráno jsem jako vždycky zpytoval svědomí.
“Evi, zkusím teď aspoň měsíc bez alkoholu.” říkám ženě.
Evka se jen chechtala: “ To jsem teda zvědavá.”
Strašně mi chyběla ta hořká chuť. Pil jsem nealko pivo, nebylo to ono.
Když píši tyto řádky, skoro bych řekl, že to byl až craving.
Vydržel jsem to do konce února, kdy jsme šli zapíjet kolegovi synka.
Měl jsem radost, zase hořká chuť. V hospodě mi však stačily už jen dvě piva.
Doma jsem si pak už dával spíše jen skleničku.
V té době jsem asi poprvé otočil etiketu a podíval se na kalorie z jednoho piva.
200kCal, 3 piva v hospodě bylo ekvivalentem mého 50 min běhu, 8 piv se rovná prakticky mému dennímu bazálnímu metabolismu.
Nealko pivo má jen polovinu kalorií.
Poslední alkohol jsem si objednal na oslavě narození Adámka v květnu 2023.
Chuť na hořké mě ihned nepřešla. Doma jsem měl skříňku s tonicem, Chino od San Pellegrina a nealko pivo. Hodně jsem pil kávu.
Koupil jsem si Brita filtr původně pro kávovar. Najednou mě začala chutnat i brněnská voda.
V hospodě s přáteli jsem si původně dával nealko. Kdyż jsme šli s Evkou na drink, tak jsem objevil tolik nealko možností (zdravím Skog a Bary, které neexistují).
Začalo se mi líbit, že neztrácím kontrolu. Po každém takovém nealko flámu jsem také dobře spal. Ráno jsem byl ready na dětičky.
Postupně mě však přišlo všechno nealko pití příliš sladké. Nakonec jsem si začal objednávat pouze kávu a minerálku.
Koneckonců i na Bláhovce mi tu Mattonku po velkém smlouvání stejně dali.
Každou tekutinu s kaloriemi jsem začal přepočítávat na minuty, které musím strávit sportem, abych to všechno spálil.
Pivo totiž nemá jen své přímé náklady na koupi.
MŮJ ČAS JE DRAHÝ NA TO, ABYCH PIL
Poslední lok piva jsem měl před 3 měsíci od kamaráda ortopeda.
“Vůbec mi to nechutná.” zašklebil jsem se. Bylo to stejné jako, když jsem ho měl poprvé. Akorát tehdá v 16 letech jsem to úspěšně přepil.
“Gratuluji, jsi vyléčen.” odpovídá mi Standa.
P.S. Žena mě správně upozorňuje, že titulek je zavádějící. Nejsem absolutní abstinent. Vyjímečně totiž pouze na jazyk ochutnám drink, který si ona objedná.